Motto: Člověk má jít za svým srdcem, ale co když cesta vede peklem?

Srdce ve válce

9. července 2012 v 20:32 | Aviva |  Story
Moje srdce mi tlouklo pod ranami z pistolí.Hlava mě bolela a kolem mě padala těla mých nejlepších kamarádů.
Vzal jsem je na ramena a běžel do stanu k ošetřovatelům a zpět do
boje.Kulky lítaly kolem hlav a jen málokdy nezastihly svuj cíl.
Když se konečně vzdálil nepřítel zpět do svého území zbylo nás jen pár.
Na každém kroku je mrtvý člověk ať od nás nebo od nich.
Sedl jsem si na pustou zem a z krosny vyndal svazek dopisů od Kathariny.
Jediné čeho jsem se bál že už nikdy neuvidím její oči úsměv a neuslyším její hlas.Chtěl jsme být už zase v kasárnách.
Abych mohl zase číst její písmo.Srdce mi bušilo když jsem četl řádky napsané její rukou.
Kapky slz mi stékaly po tváři nad slovy Miluju tě vrať se mi v pořádku.
"Dneska to byla mela....Tolik promrhaných životů kvuli rozporům.Zbytečným rozporům!"Řekl Jack a sedl vedle mě.
"Máš pravdu" Odpověděl jsem "Čekaly na ně ženy a děti s úsměvem na tváři a sejdou se se slzama v očích a černým hábitu!"
"Jo víš Joshi.....Obdivuju tě za Denyho a Joa....Já bych si neodvážil tohle udělat.Utéct z boje bez dovolení." Usmál se.
"No je to jedno!Kvuli nim sem na pokraji smrti kvuli nim umřeli desítky mužů tak aspoň jim pomoc jsem mohl!" Odsekl jsem a dal svazek dopisů do krosny.
Další den byl další útok a další střelby.Další mrtvý.Cejtil sem že Katharina je u mě.Cejtil jsme její dotek na mém rameni a její dech na mém krku její polibek na mé tváři její podporu a ruku vedoucí mojí zbraň v boj.
Tentokrát byl doopravdy konec.Tentokrát jsme vyhráli...Tentokrát byl mír.Po dlouhém urputném boji byl mír!
Zbylo nás Osm ze sta vojáků.Jen pouhých osm lidí se vrací domu do náruče svých milovaných.
Přijeli jsme na nádraží a já hledal svojí Katharinu nebyla tam.Nebyla nečekala na mě jak slibovala v dopisech.
Nebo byla a jen nechtěla ukázat svuj pohled ostatním lidem?
Díval jsem se nalidi kolem a myslel jsem si co se děje proč tu není proč mě nevítá.
Uviděl jsem jejího sluhu šel jsem kněmu "Kde je Katharina!Proč tu není co jí je!!"
"Klid pane má pání je doma...S překvapením čeká na vás."
Odjel jsem sním domu.Když jsem dojel vítala mě nejen má žena ale roční holčička krásná holčička.
Věděl jsme proč mě nevítala.A proč psala o překvapení jenž mě čeká až dorazím domu.TO nejkrásnější překvapení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mrs-lajlinaaa mrs-lajlinaaa | Web | 9. července 2012 v 20:42 | Reagovat

Krásně to dopadlo. Ze začátku jsem se lekla, že se mu něco stane, ale nakonec dopadl dobře ;) Miluji šťástné konce.

2 Vennie Vennie | Web | 9. července 2012 v 20:47 | Reagovat

Miluju příběhy se sťastným koncem ;) Bála jsem se, co se přihodí, ale na konec to dopadlo skvěle :) Nádherně píšeš :)

3 Lenica - Opica Lenica - Opica | Web | 9. července 2012 v 21:02 | Reagovat

Krásný lay! :-)

4 smilebynsm smilebynsm | 9. července 2012 v 21:05 | Reagovat

Hezká story krasný dess fajn články :)

5 Wallyska Wallyska | Web | 10. července 2012 v 9:19 | Reagovat

Ten začátek byl děsivý. Ale konec byl krásný :] Jinak máš krásný blog :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama